naše obec

naše obec

historie obce - mlýny a mlynáři


Sázavské mlýny a mlynáři

Na polensko-přibyslavském panství byly v provozu celá staletí mlýny panské (dominikální) a selské (rustikální či kontribuční). Vrchnost své mlýny pronajímala zájemcům, aby se zbavila Špinarův mlýn starostí a měla z nich stálé výnosy, bez ohledu na proměnlivé podmínky jejich provozu. Svým příkazem určovala vesnicím, v kterém z jejich mlýnů musí mlít a přísnými tresty hrozila těm, kteří by jejich příkaz porušovali.

V Sázavě měla vrchnost mlýn Pekelský. Příkazem k němu přidělila na mletí vesnice: Vepřovou, Pořežín, Rosičku, Sázavu a Velkou Losenici. Nájemce tohoto mlýna odváděl v roce 1636 částku 30 kop míšeňských grošů a navíc musel každoročně vykrmit pro vrchnost jednoho vepře. U mlýna bylo 6 korců (asi 1,72 ha) polí, ale nebyla u něj žádná louka. Při prodeji tohoto mlýna v roce 1769 za 1200 zlatých a 136 zlatých stálé roční platby, se vrchnost zavázala dodávati kupci, jímž tehdy byl Jan Kasal, po 1 fůře sena a otavy. Mlýn časem přešel do vlastnictví Jana Špinara, který ho v roce 1830 prodal. Kupodivu ho od něj koupila sama vrchnost za částku, kterou se zatím nepodařilo zjistit. Koupila ho proto, aby ho mohla znovu přenechat jinému zájemci za podmínek pro ni mnohem výhodnějších.

Špinarové v Sázavě patřili po řadu generací ke všeobecně známým a uznávaným mlynářům. V seznamech mlynářů nacházíme Špinara Jana, Josefa, Františka, Martina a Ondřeje. Obdobným mlynářským rodem byl v Sázavě rod Janáčků. S tímto jménem se lze setkat i na některých mlýnech značně od Sázavy vzdálených.

Příkaz vrchnosti, aby poddaní nechávali své obilí mlíti výhradně v určených panských mlýnech, byl pro ně velice nevýhodný. Zejména převoz obilí z Vepřové do Pekelského mlýna v Sázavě se nemohl poddaným líbit. Proto tento příkaz obcházeli a nechávali své obilí tajně mlíti v bližších selských (rustikálních) mlýnech. To se zase nelíbilo držitelům mlýnů panských, kteří byliJanáčkův mlýn zavázáni k pevným platbám vrchnosti bez ohledu na počet mlečů a zpracovaného obilí. Proto pečlivě sledovali, kdo příkaz vrchnosti porušuje a takové případy hlásili do Polné.

Od roku 1783 se mezi mlynáři panskými a selskými rozhořel spor, který se táhl několik let a polenská vrchnost ho musela několikrát řešit. Iniciátorem tohoto konfliktu byl František Špinar, který byl v té době vlastníkem Pekelského mlýna. K němu se přidal i Jan Weber z Červeného mlýna, do kterého měli vozit mletí poddaní z Nížkova, Sirákova, Poděšína, Bukové, Nových Dvorů a Špinova. Oba si opakovaně stěžovali polenské vrchnosti na selské mlynáře, že melou obilí poddaným i z těch obcí, které jsou povinny mlíti ve mlýnech panských a oni tím přicházejí o výnosy z mletí. František Špinar např. hlásil v Polné, že 28. června 1798 měl Jakub Augustýn z Velké Losenice u Jana Wasserbauera, mlynáře v Pořežíně, dva pytle obilí, Jakub Zach z Velké Losenice u tamnějšího mlynáře Karla Prostředního 2 měřice (asi 125 litrů) žita a Beneš z Rosičky měl u nížkovského mlynáře Matěje Hrubého
1 pytel obilí.

Takových stížností se v Polné scházelo více. Vrchnost uznala stížnosti dominikálních mlynářů do jisté míry za oprávněné a přikázala, aby od 1. ledna 1799 selští mlynáři přispívali ze svých výnosů na náhradu škod, které způsobují tím, že melou obilí poddaným i z těch vesnic, které mají povinnost mlít Pod Špinarovým mlýnem jen ve mlýnech panských. V důsledku toho měli Martin a Ondřej Špinarové ze Sázavy platit ročně 12 zlatých, František Klíma a Matěj Hrubý z Nížkova po 8 zlatých, Jan Wasserbauer z Pořežína 10 zlatých a Karel Prostřední z Velké Losenice 8 zlatých.

Údaje o sázavských mlýnech jsou zatím velice kusé. Je známo, že v čp. 39 v horní Sázavě se nacházel mlýn Janáčků, který byl v provozu už v první polovivě 17. století a zanikl až v roce 1919 za Vratislava Janáčka. V roce 1873 v něm byla zřízena škrobárna brambor a František Janáček v ní nechal instalovat mostní váhu. Škrobárna byla v provozu až do 1. světové války.
Mlýn byl původně vybudován na spodní vodu a měl vlastní splav i náhon. Později po povodni byl přebudován na svrchní vodu. Splav byl postaven pod Peperkem a i s náhonem byl společný pro mlýn Janáčků i Pekelský.

Špinarův mlýn byl v dolní Sázavě. V roce 1714 byl z valné části zničen povodní. Byl však obnoven v roce 1784. Tehdy tu byl mlynářem už zmíněný Ondřej Špinar.

V seznamu sázavských mlynářů se kromě Špinarů a Janáčků objevují i další jména: Adolf Mastný, jehož předek byl koncem 18. století vlastníkem Červeného mlýna, dále Josef Blehta, jenž instaloval v roce 1920 v Pekelském mlýně agregáty pro výrobu elektrického proudu pro horní Sázavu. Při požáru v roce 1920 mlýn vyhořel. Před požárem se podařilo uchránit jen vodní pilu a dílnu na výrobu plechových zámků, zřízenou na jaře roku 1920. Celou usedlost obnovil po roce 1922 Ludvík Rymeš.


 

úřední e-deska

odběr SMS

zpravodaj obce

zpravodaj obce

kde nás najdete

nové fotografie

Letecké snímky obce

Dětský karneval
Dětský karneval